Hliník se sám o sobě chlubí mnoha výhodnými vlastnostmi, například nízkou hmotností. Jeho nevýhodou je však poměrně malá pevnost. Proto do něj přidáváme další přísady, které ho zpevní či jinak mírně změní jeho vlastnosti. V takovém případě mluvíme o hliníkových slitinách.

Hliníkové slitiny se vytváří nejčastěji přidáním mědi, manganu, hořčíku, křemíku či zinku. Jelikož nabízí různé vlastnosti, využívají se v rozdílných odvětvích od letectví až po automobilismus. Existují různé tabulky s označeními. Podobně jako třeba nerez 1.4021 se používá pro namáhané součásti a 1.4016 spíš v interiéru či na příbory, hliníková slitina EN AW-1050 A najde využití v leteckém a automobilním průmyslu, zatímco EN AW-7075 objevíte v podobě namáhaných strojních součástek.

Nejčastější hliníkové slitiny

Přidáním mědi a hořčíku vznikne něco, co znáte pod obchodním názvem dural. Má vysokou pevnost, ale malou odolnosti proti korozi, ta se zvyšuje povlakováním. Využití nachází v automobilovém i leteckém průmyslu.

Dodáním mědi a niklu vznikají hliníkové slitiny s vysokou odolností proti teplotám, proto jsou vhodné třeba pro spalovací motory, kde jsou vyšší teploty.

Vůbec nejpevnější slitinou hliníku je ta, do níž se přidá zinek a hořčík. Samotný hořčík zvyšuje odolnost vůči korozi, sem tam se s nimi setkáte pod názvem hydronalium.

Malé množství hliníku zaručuje odolnost vůči korozi a vyšší pevnost. Křemík se taktéž přidává pro odolnost vůči korozi.

Co se ze slitin dále vyrábí?

Čistý hliník (hliníkové ingoty) se taví s výše zmíněnými legovacími prvky, tato slitina se dále odlévá do desek nebo čepů. Následně je materiál kován, extrudován či válcován. Pak se prodává ve formě různých polotovarů, nejčastěji kruhových tyčí, desek, plechů nebo svitků. Takový sortiment najdete i u společnosti Primapol.